Archive for Únor, 2008

Útěk do jiného světa

Sobota, Únor 23rd, 2008

Kdysi jsem slyšel o zvláštní náboženské sektě odněkud z východní Asie, jejíž členové se snaží dosáhnout osvícení velmi svérázným způsobem.

Slavkovák - Birkenmajer

Mniši žijící v kláštěře, kdesi hluboko v lesích se nejdřív několik měsíců živí jen jehličím z borovic a pijí vodu. Až je jejich tělo plné pryskyřice, usadí se na dně jakési místnosti vyhloubené v zemi do pozice lotosového květu a meditují. V místnosti přitom není nic kromě malého zvonce. Meditující mnich zazvoní každý den v určitou dobu na zvonec, aby hlídač nahoře věděl, že je vše v pořádku. Jednoho dne se však zvonec neozve, dole v místnosti už není živý člověk, z meditujícího mnicha se stane mumie- člověk mumifikovaný zaživa. A přesně tak jsem si koncem ledna připadal i já!! A protože nejsem zastáncem podobných praktik a osvícení se dá dosáhnout určitě i příjemnějším způsobem, bylo na čase s tím něco udělat.
Malá Žlutá stěna

„Starý Smokovec!!!“, řve řidič na celý autobus. Zabraní do hovoru, jak jinak než o lezení, jsme úplne zapomněli vystoupit. Vyskakujeme z autobusu do temného a mrazivého rána, nasazujeme těžké batohy a vyrážíme směr Hrebienok. Počasí vypadá dobře. Je jasno a vrcholky tatranských štítu se začínají pomalu zbarvovat vycházejícím sluncem.

Cestou pod Slavkovák přemýšlím o svých krocích, kam vedou? Najít svou cestu je to jediné, co má v životě nějaký smysl. Není možné nechat se slepě vláčet davem, být ovládán šedým proudem, který nikde nekončí, točí se dokola jako vír, v jehož středu je jen temná propast zoufalství, nudy a bezmoci. Je nutné otevřít oči, vykřiknout, vykročit ráznými kroky ven z konformity, pryč od falešné svobody, omezené hranicemi možného, skutečná svoboda nemá žádných hranic… Je na čase naplňovat své sny. Vrcholovka dole v lese

Cesta je lehká, prvních 300 metrů lezeme strmým vysněženým žlabem, kolmé úseky kosovky jsou vysilující a skalní výšvih na žebro je tou příjemnější částí výstupu. Švihy vyleze na vrcholový hřeben jako první. „Zůstaň tam, vyfotím tě!“ Než stačím vytáhnout foťák, Švihy mizí za hřebenem… asi mě neslyšel. Když vylezu nahoru i já, pochopím. Fučí takový vítr, že skoro není možné udržet se na nohách. Ledové krystalky bičují do tváře a vichřice strhává tělo jako loutku k zemi. Sestup po hřebeni není možný. Jdeme pod hřeben, ale není to o moc lepší. Vítr trochu ustává až o několik set metrů níž. Plán je následující: Dostat se na hřeben, který vede k Hrebienku v nižším bodě, kde nebude už takový vítr a sestoupit po něm dolů. Problém je, že jsme někde na úrovni rozsáhlého pole kosodřeviny. Když asi po stopadesáté padám po pás do kosovky a řvu do tmy různé lingvistické lahůdky, rozhodujeme se změnit taktiku. Jdeme přímo dolů do lesa, lezeme přes popadané stromy a brodíme se hlubokým sněhem. Lesní cesta je už na dosah, jsme zachráněni!! Kolem půlnoci konečně dorazíme na Bilíkovu chatu.

Šesť omrznutých prstov

Celou sobotu se válíme v posteli neschopní jakéhokoli náročnějšího pohybu, čumíme na Manchester a na filmy. Večer už je nám ale jasné, že takhle to dál nejde, kvůli tomuhle jsme sem nepřijeli! Balíme bágly a usínáme s novým plánem na další den.

Klíčová délka V-/A0

Ráno vyrážíme do Malé Studené doliny, počasí je nádherné, lavinovka 2, mrzne, modré nebe je prozářené slunečními paprsky a sníh křupe pod nohama. Dodupeme pod Malou Žlutou stěnu a zatímco Švihy natahuje první délku Šesti omrznutých prstů, koukám jak se dole několik malých postaviček pomalu pohybuje do kopce směrem k Terynce. Lezeme několik délek po ukloněné rampě, pak následuje skalní kout, krátká mixová délka a opět skalní kout, tentokrát těžší než ten první. Je tvořen ne příliš beroucí spárou a nahoře madlem, do kterého je potřeba se dostat. Pomocí skoby a friendů se mi nějak podaří kout zdolat a přelézt i skalní stěnku nad ním. Švihy leze délku s batohem na

zádech a dokonce v mačkách, čímž ve mě vzbuzuje namalý obdiv. Následující délky jsou už jen lehké, i když trochu morálové traverzy po travkách a ukloněných rampách. Pomalu se začíná stmívat. Od Terynky sjíždějí lyžaři dolů do údolí, slyším hlasy. Jsou tak blízko a přece tak daleko od nás. Západní stěna Lomnického štítu je ozářena zapadajícím sluncem. Najednou je všude ticho, jsme už v dolině sami. Do ticha znějí jen naše kroky. Sestupujeme žlabem mezi Malou žlutou stěnou a Stredohrotem dolů k batohu a vychutnáváme ten nádherný pocit. Hory jsou nejkrásnější večer…, večer a po výstupu…..

Švihy

Lezené cesty: Birkenmajerov pilier III, 1200m, Slavkovský štít, Šesť omrznutých prstov V-/A0, 230m, Malá Žlutá stěna

Vysoké Tatry

Účastníci: Švihy, Michal

Únorové Arco

Sobota, Únor 23rd, 2008

Za lezením se člověk pořád
někde tahá a svou drahou polovičku nechává
doma. Tak jsem se jednoho dne rozhodl, že si se svou drahou uděláme
krásný výlet do Itálie. Za lezením,
jak jinak. Vzhledem k tomu, že u nás vládla pořád
„tuhá“ zima, tak se to hodilo tím spíše.
Arco jsme zvolili jako tu pravou destinaci.

Lago Di Garda

Vymysleli jsme program, sehnali poctivé
a hodné autíčko a vyrazili jsme vstříc krásné
slunné Itálii.

Vzhledem k šetřivé atmosféře
jsme se rozhodli objet Brenner a v Itálii poctivě minout
všechny dálnice. Za celých 10 hodin už jsme spali na
úžasném parkovišti v Crosanu. Ráno byla obloha
jako by ji vymetl, tak hurá lézt.

Lezení
Vzhledem k tomu, že jsme byli na
„rodinné“ dovolené, tak jsme chtěli přičichnout i
ke zdejšímu koloritu, a tak jsme si mezi lezením našli
čas na návštěvu Verony, Slazburku a ochutnávku
zdejší úžasné pizzy. Na koupačku v jezeře
bylo trochu zima, takže teďka bez koupání. V případě,
že člověk lyžuje, tak je perfektní vzít si s sebou i
lyže a navštívit nějaké z okolních lyžařských
středisek.

Na zimu si myslím, že špičkový
výlet, ale zásadní je, aby bylo hezky, jinak
člověk může zůstat doma a nemusí se tahat mrznout do
Itálie. Za celých 5 dní jsme na obloze nenašli
ani mráček a propotili nejedno tričko.

Navštívené oblasti:

Crosano – hezké, jsou zde i
lehčí cesty, trochu ojeté, kolmé a položené,
zima ideální

San Siro – spíše těžší
cesty, krásné lezení

Passo S. Giovanni – lehčí
oklouzané

Lago Di Garda

Spaní – spali jsme v autě

Crosano – ideální, ráno policajti, není zákaz

San Siro – není zákaz,
žádní policajti

Passo S. Giovanni – zákaz pod
pokutou!!!

Jarda a Kuba v Roháčích

Pátek, Únor 22nd, 2008

Po vánočních svátcích jsme se s Jardou domluvili, že bychom mohli jít hřeben Roháčů. Počasí už bylo víc než

týden pěkné, lavinovka
jen jednička a předpověd na pár
dalších dní byla taktéž docela optimistická.

Jarda na Bystré

Hřeben Roháčů

Klasicky nočním vlakem jedem na
Slovensko. Vystupujeme v Lipstovském Mikuláši,
autobusem pokračujeme do Podbanského, kde jsme akorát
s východem slunce. Málem bych zapomněl zmínit,
že jsme se nakonec rozhodli jít bez sněžnic a jak se později
ukázelo, byla to dobrá volba.

Já na VolovciKamnistou dolinou nastupujeme na
hřeben. Cesta je mírně prošlápnutá. Na
hřebeni nasazujeme mačky. Lehce fouká, cesta vede firnem,
nebo téměř suchou pěšinkou. Na Bystré jsme udělali
pár fotek a nedaleko Bystrého sedla stavíme
stan. Jarda si vzal péřovou bundu a tak mu nevadí, že
sedí venku a vaří vodu. Musíme se přece
pořádně zavodnit 🙂

Ráno v Jamickém sedleRáno vstávame za tmy,
abychom co nejvíce užili kraťučkého dne. Zase je
krásně. Akorát fouká docela silný vítr.
Ceste nám pěkně ubíhá a přes Klin, Končistou
a Hrubý vrch se Le genre de jeux de topcasinosenligne.com a en effet un choix productif d’atteindre profits. dostáme na Volovec. Pod Volovcem v
Jamnickém sedle potom za stále silného větru
vaříme a stavíme stan. Na noc se naštěstí
vítr uklidnil, takže jsme se vklidu vyspali.

Lezení na Ostrý RoháčDalší den je krásně,
jen v Polsku jsou vidět mráčky. Čeká nás
výsptup na Ostrý Roháč. Obtížnost
výstupu byla dost v pohodě. V těžších místech
byl buď sníh nebo řetěz. Na vrcholu nás přívítal
mráček. Ale ten se za chvíli rozplynul. Náročnějším
terénem pokračujeme na Plačlivé. Tím jsme se
dostali do Žiarské doliny, všude bylo mraky skialpinistů.
Všechny svahy byly proježděné.

Jarda na PlačlivémZe Smutného sedla potom scházíme
na Žiarskou chatu. Mám problémy s kolenem a nevím,
jak by to vypadalo další den. Navíc se má
zkazit počasí. Ze Žiarské chaty už je zase na autobus
a pak vlak a pak domů.