Archive for Srpen, 2008

Back to Kamzíkov

Pátek, Srpen 15th, 2008

Nádherné 2 týdny (16.-31.7.) jsme strávili opět v Chamonix, v masivu Mont Blancu. Tentokrát jsme si přivezli i novou lezeckou posilu – Jíťu a tak nám nic nebránilo podniknout ty nejkrásnější výstupy, jaké si lze představit.

Grandes Jorasses a Géant

Počasí po příjezdu nebylo ideální, takže jsme se rozhodli naložit plné bágly glutamanů a vyrazit směr Refugio Charpoua pod JV stěnu Petit Dru, kde je údajne nějaký kvak od Ravanela a spol. Tady jsme postavili předsunutý základní tábor a čekali až se zlepší počasí. Čekání jsme si zpříjemňovali hraním zvířecího pesexa a podobných společenských her. Když se konečně na nočním nebi objevily první hvězdičky a měsíční svit ozářil bílý ledovec, věděli jsme, že nadešel dlouho očekávaný okamžik. S prvními paprsky slunce jsme přeběhli přes trhlinami protkaný ledovec a nastoupili do kuloáru, vedoucího na rameno Flammes de Pierre. Odtud se nám naskytl impressive view of the Bonatti Pillar (nebo aspoň na místo, kde kdysi býval) a následovalo lezení po pilíři JV stěny. Počasí bylo nádherné, užili jsme si luxusní skálu, trochu toho sněhu (jen na toho sněhuláka nedošlo), i jednu delikátní hákovací délku, kterou si Kuba náležitě užil na prvním. S postupujícím časem začínalo být jasné, že pokud polezeme dál, bivak na vrcholu nás nemine a riziko nočního deště jsme nechtěli podstupovat. Kolem 17 jsme to tedy otočili asi 100 metrů pod vrcholem (asi v 3600 m. n. m.) a užili si celonoční slaňování linií výstupu a lezení dlouhých traverzů zpět na Glacier de la Charpoua. Celá akce nám trvala nějakých 26 hodin (12 hodin nástup lezení a 13 hodin sestup). Ve stěně po nás zůstalo spousta smyček, kus lana a pár karabin, takže cesta je teď slušně zajištěna. Nezbývá než příští rok pořádně namágovat, trochu si zařvat a ten RP pokus snad vyjde. Faktem je, že na nějaké velké nacvičování se ta cesta moc nehodí. Nevím jestli bych měl dost motivace, abych jako prvovýstupci (s lanem kolem pasu!!) dával v tomhle kváčku 18 pokusů.:)))Jíťa

Po téhle zběsilosti  jsme rezignovaně odkráčeli na Montenvers a těšili se, že bude konečně hnusně a my budeme utápět svůj žal nad tím jak je ten svět nespravedlivý a jak ten život nemá smysl… v lahvi francouzského vína. Bohužel počasí bylo stále nádherné a v 90 – 100% sunshine se přece nedá flákat po městě. Poněvadž správný horolezec (a to my každopádně jsme) když je hezky, tak leze, naše čtyřčlenné družstvo se následující ráno postavilo do fronty na Midi cableway a večer už to hrnulo fantastickým a oblíbeným mixovým hřebínkem Arete des Cosmiques k čemusi co je hybridem mezi V2 a Sojuzem. Večerní výhledy z terasy Midi na moře mraků a na celý Mont Blanc byly opravdu nezapomenutelné.

Lezčíci v Eperonu

Následující ráno byla neskutečná kosa (ale v 3600 metrů se není čemu divit), takže jsme se rozhodli vylézt na Tacul (4248 m. n. m. – hromada sněhu, za kterou je kousek ještě jedna trochu větší). Hlavním důvodem byla fantastická viditelnost a tak jsme se všichni těšili na panorama celých Walisských Alp. To se hned tak někomu nepodaří vidět Matterhorn, Paradiso, Rózu, Eiger, Jungfrau, Jorassy, Geant, Dru, Verte, Midi, Blanc a spoustu dalších kopců jako na dlani a v dokonalé brightness and high definition. Odpoledne po sestupu z Taculu jsme ještě mrskli Eperon des Cosmiques, hezká spároidní cesta od Rébuffata a Pierra za TD, kde je klíčovým místěm 6áčkový převisek.

Druhý den bylo opět (překvapivě) krásně a my s Kubou jsme se rozhodli prostoupit jižní pilíř Midi 200 metrovou legendární cestou od Rébuffata a Baqueta za TD , delikátní spárařina jištěná převážně po vlastním ve sluncem prohřáté stěně, sahající do 3800 m. n. m. vzbuzovala pocity euforie (alespoň ve mě) a veškeré dění všehomíra se na těch pár hodin smrsklo do čisté radosti z pohybu. Jsoucno nabralo naprosto nový rozměr. Kuba

Večer jsme počkali na Juru a Jíťu, kteří lezli ten den neméně krásnou a legendární cestu na Pyramide du Tacul, ale s delším nástupem.

JuraNásledoval aquapark, víno, kebab, sýr, olivy, lehký bouldering v Argentiére, víno….a už valíme přes Mer de Glace na Envers i s Mauglím a Peťanem, kteří mezitím dojeli z Planu. Na Enversu stavíme stany u chaty a druhý den si užíváme krásného lezení na Premiére Pointe des Nantillons v cestě Amazonia (TD , 6a , 370 metrů). Je to nová cesta od Pioly, ale pozor, žádná sportovní prasárna. Spáry za 6a se jistí komplet po vlastním, jen v nezajistitelných plotnách je občas nějaký ten nýt. Cesta se v 10 délce spojuje s vedlejší Guy-Anne a pokračuje pohodovým lezením až na vrchol Premiére Pointe. J J lezou ten den klasiku na Ciseaux. My s Kubou druhý den frčíme do vířivky a Jíťa a Jura si ještě užívají lezení ve stěnách nad Enversem…

Michal Hodnocení akce: 99%.

Michal

Fotky z akce najdete ve fotogalerii