Archive for Leden, 2009

Vánoční Tatry

Čtvrtek, Leden 8th, 2009

LedyDomlouvat se s někým na lezení kolem Vánoc je vždy dost složité. Většina rozhodnutí se totiž rozpustí v alkoholu vánočních večírků a ráno je lezení to poslední na co by měl člověk chuť. Tyto Vánoce to bylo navíc komplikované změnami rodinných společenských akcí. Takže se celkem divím, že nakonec všechno dobře dopadlo a s Michalem jsme do Tater nakonec vyrazili.

Vypadli jsme 25., od talířů plných cukroví, rozsvícených stromečků i ustaraných maminek, nočním vlakem do Popradu, vláčkem do Smokovce a (skoro se to stydím napsat) lanovkou na Hrebienok. Ubytovali jsme se na Bilíkově chatě a hned vyrazili do Velké Studené.

Původní plány byli
sice podstatně zběsilejší (něco na dva dny ve Slavkováku), ale nakonec jsme vyměkli (snad to cukroví) a rozhodli se, že tento výlet pojmeme dovolenkově. Pomínky na mixy byly „zlé“, kdežto na ledy jen „obmedzené“, takže volba byla jasná.

Veverkáč

První den jsme šli lézt Veverkáč, nebyl nijak extra natečený, ale dalo se. Lezli jsme ho na dvě délky, první (těžší) vybojoval Michal a já jsem pak

dolezl zbytek. Zatímco jsme lezli, doškrábala se k nástupu dvojka Maďarů s báglama jak na El Capa, že prý si vylezou led a pak budou bivakovat. Vtipálci. Nicméně než jsme se dotrápili my, oni měli navařeno a v podstatě i vylezeno (no, nebyli jsme moc rychlí).

Protože jsme nastupovali od vlaku dost pozdě, už nezbývalo moc času, tak jsme slanili a sešli dolů. Cestou jsme se byli ještě mrknout na Zahrádky, které teda někdo lezl, ale byli natečené dost málo. Nocleh na chatě byl sice luxusní, nicméně cena taky. Ale aspoň jsme se vysprchovali a podívali v televizi na Jánošíka.

Na další den jsme naplánovali ledy v Malé Studené, Trenažér (po cestě na Zamkovského) a Cyklisťák (pod M. Žltou). Nakonec vše dopadlo jinak, protože po cestě se nám zalíbil led v Lomnickém hřebenu (posléze jsme se dozvěděli, že jsou to Uhelné prázdniny) a vyrazili jsme tam.

Pravý led Uhelných prázdnin
Nástup jsme si užili dostatečně, variantu „plazením vpřed“ jsme taky využili, ale nakonec jsme se pod ledy dostali a odměnou nám byli mírně adrenalinové zážitky aneb „bruslení na tenkém ledě“. Obě části jsme ale zdárně zdolali a po kochání inverzí nad popradskou kotlinou s vykukujícími hřebeny Nízkých Tater jsme se zase

odplazili dolů.

Levý led Uhelných prázdnin

Po cestě jsme ještě zkontrolovali, že na Trenažéru nám nic neuteklo, protože nebyl natečený skoro vůbec, a pak už jen přebalit věci a tradá na Hrebienok a do Smokovce a do Popradu a do přeplněné Haligandy a domů a tak.

Výlet se vydařil, snad bude úspěšný i zbytek sezóny.

Hore zdar.