Archive for Březen, 2010

Zima jak má být

Neděle, Březen 14th, 2010

Slanění z VeverkáčeLetošní zima byla neobyčejně krutá! Týdny mrazivého počasí, hromady sněhu a temnota po většinu dne se nemálo podepíší na psychice lezcově. Avšak zatímco v týdnu jsem nadával na nesjízdné silnice, o víkendech jsem si nemohl to krásné roční období vynachválit.:)
Během ledna a února jsme podnikli několik výletů za tesáním zmrzlé vody.

První zásek do hexagonálního minerálu jsme s Kubou provedli ukryti před zrakem médií v rakouském Gasteinertalu. I přes nedoléčenou prasečí chřipku se podařilo vylézt proslulý Federweissfall v Anlauftálské Eis-areně. Asi 130metrový ledík nabízí parádní lezení za WI 4, štanduje se na vlastním, takže s sebou je potřeba dostatek šroubu, hodně síly a morálu. Sestup je po cestičce podél stěny s luxusními výhledy na Mordor a Supervisor. Druhý den jsme se rozhodli pro 150 metrový Spiegelkabinett (WI 3 ) V dolní části bylo ledu pomálu, tenká glazurka na skále umožňovala jen velmi opatrný pohyb a pár šroubů zavrtaných jen do půlky na morálu moc nepřidalo. Horní část už byla naštěstí slušně natečená a lezení v silné vrstvě ledu bylo za odměnu. Štandy opět na vlastním, nahoře se štanduje u stromu a led se obchází vlevo k řece po fixu.

Já bojuji ve Federweissfallu

Hary a Švihy
Další víkend jsme se s Peťou Kulheimem vydali do rakouského přírodního parku Erlaufboden, kde jsem měl od loňska políčeno na místní ledovou klasiku Deep Blue (WI 4-5). Po příchodu do Blueboxu jsme zjistili, že ledy jsou jen velice málo natečené. V místě, kudy spadá do údolí Blaupunkt byla jen holá skála, v Blue Steelu byly jen nedotečené rampouchy. Naštěstí Deep Blue vypadal obstojně a už v něm taky bojovala dvojice Rakušanů.
Kuba v Gasteinu
Lezení nádherné  – první délka WI3, štand na vlastním, druhá délka WI 4, borhákový štand a závěrečnou délku jsme lupli variantou Deepest Blue za WI 4-5 ke slaňáku. Rampouchu nad námi chyběly 2 metry aby se dal vůbec nastoupit, takže jsme zaveleli k ústupu. Originální variantu vpravo jsme nelezli kvůli množství sněhu, ale vzhledem k tomu, že je to obtížnostně stejné a nahoře má být nějaký sněhový žlábek, bych doporučil levou variantu.
Sestupuje se slaněním linií výstupu.
Na zatím poslední z ledolezeckých výletů jsme se vydali s Ráďou do Tater, kde jsme tradičně prověřili své síly na Veverkově ledopádu (WI 4) a na Trenažéru (WI 3-4), Ledy v Sluneční zákrutě pod Zamkovského chatou nabízejí překvapivě hezké lezení, i když se jedná jen o dvacetimetrové linie. Pravý led vypadal dost jednoduše a už se v něm stejně někdo plácal, takže jsme vybrali linii uprostřed. Krásné lezení v kolmém koutě tvořeném dvěma nateklými rampouchy vystřídal gymnastický výšvih do ukloněné horní pasáže ledu. Nahoře jsou borovice ovázané smyčkami, takže sestup je bezproblémový, na jedno slanění.
Zima už se nám chýlí ke konci, ale snad ještě vyjde počasí na nějakou tu tatranskou akcičku, no a pak už hurá do vyhřátých stěn letních hor a voňavých alpských údolí….

Peťan v Deep Blue

Účastníci jednotlivých akcí: Kuba, Švihy, Hary, Peťa Kulheim, Karlos Pazourek, Jara Bednařík, Radka a já…… (Michal)