Archive for Červenec, 2011

Slunce, modré nebe a tuny mága!

Sobota, Červenec 16th, 2011

„Climbing stories should reflect the places we climb in as strongly as they evoke our adventures there: Just being in the presence of cliffs and mountains is as important as the routes we climb on them.“

(David Pickford: Climb, July 2011)

„We who climb… return to our everyday occupations stronger and better prepared to face the obstacles along the road of life“

(Edward Whymper: Scrambles amongst the Alps)

Arco – Hasta siempre comandante (400m), krásná cesta vedoucí pilířem Croz del Pin na Monte Casale. Obtížnost se liší od 6c v některých internetových topech po 6b (Filippi) – Sarca Valley. My jsme to zhodnotili na poctivé 6b (dvě délky) a často 6a , nicméně onsight se podařil. Charakter lezení se každou délku mění, od ploten po technické stěnky přes oblý kout, traverz po lištách a spáry. Každá délka je něčím zajímavá, cesta je dobře odjištěná nýty, takže kdo se raději vydá do něčeho delšího, tahle cesta rozhodně stojí za vylezení. Expozice si v ní sice moc neužijete, ale lezecky se pěkně vyřádíte.

Hasta siempre comandante

Nástup z vesnice Pietramurata, parkoviště u haly Eurotex. Sestupuje se ferattou Che Guevarra – docela opruz, asi hodinu a půl slézání po železném laně.

Topo

Via delle Raponzolle – Cinque Torri (Torre Grande), 6a , 150m (OS). Asi nejhezčí cesta co jsem na Cinque Torri lezl. První 3 délky se lezou společně s cestou Diretta Dimai, ale z třetího štandu se neodbočuje vlevo traverzem, ale leze se přímo do asi 80 metrové kolmé stěny, kde na vás čekají 3 délky krásného lezení po lištách, téměř bez odpočinku za 6a . Opravdu lezecky krásná a vyrovnaná cesta vás zavede k podvrcholové polici a závěrečnou délkou na vrchol. Odlezy jsou místy trochu delší, ale není to žádná hrůza. V cestě jsou nýty a skoby. Štandy jsou nýtové. Z vrcholu už nejlépe slaněním na polici do komína uprostřed (cca 20 metrů), přejít po polici k dalšímu slaňáku a užít si 60 metrů vzdušného slanění do suťového žlabu. Sejít 15m a slanit posledních asi 20 metrů.

Via Delle Raponzolle

Spigollo Giallo – Žlutá hrana (Comici 1933), Cima Piccola – VI , TD , 350m. Tahle cesta mě upoutala už loni, když jsme s Kubou lezli Cassina na Cimu Piccolissimu. Elegantní tvar Žluté hrany vzbuzuje respekt už při pohledu z cesty vedoucí k chatě Lavaredo. Loni s Ráďou jsme se nechali zmást dvojicí lstivých Francouzů a v 6 délce vytraverzovali za hranu do sportovní prasárny Gelbe Mauer, a pověsili tak ne Hraně solidní pytel. Ten tam visel celý rok, takže se letos nedalo jinak, než ho jít pěkně sundat. (Letošní  rok jsme totiž s Kubou Novákem pasovali na rok sundaných pytlů a po Ortleru je Spigollo mým druhým sundaným pytlem! Ještě jich ale pěkných pár mám rozvěšených po Alpách a Tatrách, takže práce to nebude snadná). Cesta je to jak jinak než klasická. Skála je místy rozlámaná, lezení je trochu lehčí než Comici – Dimai na Cimu Grande, ale cesta je podobně vyskobovaná – v těžkých délkách dost skob, v lehkých skoro nic. Na štandech 2 a více skob, ale jak praví Švab a Renzi, než si sednete do štandu, pořádně si ho prohlédněte, případně dojistěte! Skoby jsou většinou staré a rezavé. S sebou se hodí pár friendů a smyce. Celkově bych to přirovnal k Bonattiho cestě na Tofanu. I klíčový koutek se mi zdál podobný. Doporučuju milovníkům alpských klasik! A pozor na fronty, je lepší si přivstat.

Spigollo Giallo

Na závěr jsme si vylezli Via Quinz/Vecellio, VI- na Ultimo Spirito z roku 1949, (průvodce Bernardi, str. 32), pěkné lezení, 6 délek, klasika – pár skob, místy rozlámané, jak už tomu v Dolomitech bývá… Nástup – Od Misuriny směrem k Tre Cime autem, před jezerem Antorno odbočit doprava na malé parkoviště, pak po cestě a lesem 25 minut k nástupu do stěny. Sestup z vrcholu slaněním 25 m a pak žlabem. Pěkné výhledy na Misurinu, Cimy z jihu a vůbec celé Alto Adige..:)

Pod Tre Cime

A jinak jsme zalezli výborně i na skalkách pod Falzaregopassem, z vesnice Pocol autem – odbočka na Marmoladu (vlevo ve směru od Cortiny) a pak furt do kopce až k parkovišťátku podél cesty a doprava ke skalám. Obtížnost 6a a výš, pěkné 6b…

Co rozhodně doporučuji je Messnerovo Muzeum Firmian v Bolzanu, je situováno v prostředí středověkého hradu a expozice se nacházejí v prostorách věží hradního opevnění. V muzeu najdete např. dočasně výstavu Free Solo, historii Alto Adige, spoustu maleb, předmětů z alpských výstupů a himalájských expedic, např. Heckmairův batoh a stan, helma ve které Ueli Steck lezl sólo severku Eigeru a další zajímavosti, na resťáček ideál:

http://www.messner-mountain-museum.it/messner-mountain-museum,pid,1,lid,en,meid,1242637819,mid,1242637817,first,1.html

M.

 

Ledové orgie v červenci aneb autem do 2.050 m.n.m. + kochačka na Stüdelgratu

Středa, Červenec 13th, 2011

Hochferner Nordwand, TD -; 950 m; 3.470 m.n.m.

V sobotu jsme vyjeli ve 3.30 hod. a díky tomu, že se na výchozí místo v 2.050 m.n.m. dá dojet od dálnice za 30 minut autem, jsme mohli v 13.30 podniknout ukrutně dlouhý nástup na Messnerbivak, který zabral cca. 50 minut. Klasik by se snad i urazil, jak jsou severní svahy Hochferneru dostupné. Bivak je viditelný už ze zatáčky, ve které se parkuje, takže orientace není problém.

Čekal na nás super útulný bivak, do kterého se vleze cca 10 lidí. Je zde veškeré vybavení včetně dek, nádobí, svíček apod. Odpoledne jsme zevlili, jedli a popíjeli, navečer následovala obhlídka stěny. Hodně nás vylekalo serakové laviniště, které se nacházelo na celém nástupu, asi se uloupl „kousek“ z ledového nástupového pilíře. Zuzku to znepokojilo natolik, že se rozhodla pouze pro naši podporu

a na další den si naplánovala tůru na Hochfeiler.

Ráno jsme měli servis od Zuzky a tak vše dobře odsýpalo a ve 4.00 jsme vyráželi z bivaku, nástup je cca na 15 minut, paráda! No a hned se šlo na věc. Prvních 250 metrů 45° svah po firnoledu, který nás pěkně rozehřál. Úvodní délku obstaral Jirka a byla pořádně poctivá – 50 metrů v cca 70° ledu s výlezem do ledovcové jeskyňky. Další metry v první třetině stěny byly už mírnější, ale pořád se jednalo o poctivé lezení. Střední část stěny je položenější a jakoby Vás Hochferner nechává dáchnout před specialitkou v podobě asi 10 metrového výlezu na začátku druhého zlomu. Tenhle úsek jsme vzali direkt za 80°…tož chuťovečka. Dolez druhého prahu je zase o něco lehčí, končí však obří trhlinou, byli jsme opravdu hodně rádi, že jsme měli dobrou viditelnost. Tady už jsme toho měli oba plné brýle a šli jsme na morál do poslední 200 m firnové stěnky. Ta nás dovedla do sedýlka, kde je nutné uhnout po hřebínku doleva, po 70 m dorazíte na vrchol, kde není kříž, což by mohli v případě mlhy být zavádějící. Sestup jižní stěnkou je hnus, tady už se to topilo a šlo se dolů hnusnýma mixíkama, dále už je sestup sice úmorný, ale v pohodě.

Celý výstup je poměrně „přísný“, ale hlavně fyzicky hodně náročný a kotel dlouhý. Technicky náročné jsou pouze dva cca 10 metrové výšvihy o sklonu až 80 °, což chce mít adekvátní schopnosti a podle mě i kvalitní vybavení (lezecké cepíny, mačky a šrouby s kličkou). Orientace je jasná, až na podvrcholové plato, kde číhá velká trhlina a v mlze tuze nepříjemné plato.

Grossglockner Stüdlgrat, AD 3+/4-; 1000 m; 3.798 m.n.m.

Po severním mámení jsme se rozhodli vyrazit na Grossglockner. Nakonec se ukázalo, že to byla super volba. V Kalsu je dobré ověřit předpověď počasí, která byla v našem případě slibná. V Kalsu se také dají dokoupit zásoby, jelikož jsme opravdoví fajnšmekři, tak jsme nakoupili hovězí, zeleninu, křen

a víno. Vaření na parkovišti bylo tudíž velkolepé! Dobré je dojet až na druhé parkoviště na konec, kde je super lavička na vaření, balení apod.

Výstup na Stüdelhütte je cca na 2 hodiny pohodovou horskou cestou, avšak 1000 výškových metrů. Ubytování jsme volili překvapivě na chatě za brutálních 6 € pro mladistvé do 25 let, ostatní platí 10 €. Polopenze vypadala fantasticky, ale bohužel jsme neměli objednáno. Bylo to jak na **** hotelu a já byl nasráním bez sebe.

 

Předpověď počasí byla dobrá jen na dopoledne, takže ráno budíček ve 2.45. Vyrazili jsme spolu se dvěma bouchlíma tyrolákama první a ukázalo se to jako výborná volba. Za hodinu a půl jsme stáli na nástupu a mohli jsme se pustit do lezení. První polovinu hřebene jsme šli na souběh, šlo o terén 2 UIAA s jedním místem 3 UIAA. Na frühstückplatte jsme byli podle plánu do 3 hodin od chaty, v případě překročení limitu doporučuje cedule návrat, dále se už utíkat dolů moc nedá. Počasí se vyčasilo a my tak mohli v klídečku za tyrolákama pokračovat ve výstupu až na vrchol, kam jsme dorazili v 10.00. Sestup normálkou v klidu, až na parkál nám to trvalo 4 hodiny.

 

Celý hřeben je velmi dobře odjištěný a orientačně jasný. Zkušenější lezec nepotřebuje kromě 7 presek a šroubovaček vůbec nic, méně zkušení přihodí pár smyček a čoky s dvěma, třema frendama. Výstup je dobré zahájit brzo ráno, ať se nejebete s vůdci a jejich klienty.

TOPO HOCHFERNER

http://s.camptocamp.org/uploads/images/1308297408_628513740BI.jpg

TOPO GLOCKNER

http://dolomitesport.com/wp-content/uploads/2009/09/20090921-_MG_8886.jpg

 

FOTO ZDE

https://picasaweb.google.com/104348426492669743056/HochfernerNordwandGrossglocknerStudlegrat