Kyrgyzstán 2013

Tento článek popisuje naši třítýdenní návštěvu Kyrgyzstánu. Hlavní tři body výletu byl trek v horách nedaleko od Karakolu, Jezero Song-kul a NP Al-Archa.

Více fotek je možné najít ve fotogalerii.

Terskey Ala Too

Terskey Ala Too

20. srpna

Po sadě peripetií s koupí letenek a podvodníkem z Pardubic nakonec vyrážíme na cestu do Biškeku s Turkish Airlines. Přestupujeme v Istambulu. V letadlech je vše výborné, jídlo během cesty je asi nejlepší, co jsme zatím zažili.

 

21. srpen

Po úspěšném přistání v Biškeku kolem deváté ráno (časový posun +4 hodiny) nás zprvu překvapil potlesk pilotovi za přistání. Přistání to bylo poměrně tvrdé, ale po přezkoumání stavu přistávací dráhy jsme pochopili proč. Pasová kontrola se protahuje, ale nakonec nás všechny pustí.

V letištní hale se snažíme zjistit, jak je to s OVIRem, nakonec to ale vzdáváme, protože ani policajti nám nejsou schopni rozumně odpovědět. Během celého pobytu po nás nikdo nic nechtěl.

Hned u dveří se nás chytá taxikář a nabízí nám služby. Nakonec se domluvíme, že nás 6 odveze včetně vyřízení formalit (výměna peněz za lepší kurz, koupě bomb na vaření a map) do Cholpon-Aty. Z letiště jedeme menším autem věci jsou přímo na střeše. V Biškeku přeskakujeme do Vita a měníme řidiče.

Cesta je solidní a relativně rychlá – jen kultura dopravy je trochu jiná, než na co jsme zvyklí. Okolní krajina připomíná polopoušť a okolí cesty rozbagrované staveniště. V Čolpon-Atě kupujeme Baltiku a vychutnáváme si je na pláži u jezera, která připomíná Bibione. Jen místo Italů jsou všude Kazaši. Voda je čistá, jen díky 1600m n. m. poměrně chladná. Ubytování najdeme lehce. Všude jsou nabídky „Volné komnaty“. Bereme nabídku za 300 somů za osobu. Večeříme jehněčí v jedné z místních restaurací. Jídlo je dobré, jen by mohli občas umýt skleničky.

Ceny

  • Taxik 6000som
  • Mapy 400som
  • 2 bomby 1100som
  • Večeře pro dva 400som
  • 4 piva 200som
Dálniční odpočívadlo

Dálniční odpočívadlo

22. srpna

Ráno vstáváme kolem sedmé. Stín nás při balení batohu pobavil jeho obsahem – 16 toaleťáků, kilo cukru a kostka másla. Maršrutka do Karakolu právě odjíždí, takže snídáme až po cestě. Po cestě přistupují do maršrutky dědouškové s čapkama jako měl Čingischán. V Karakolu se o nás hned strhla bitka mezi taxikáři. Vyjednáváme cenu do Džeti Oguz, kde začíná náš trek přes pohoří Terskey Ala Too, což je jedna z mnoha částí Tian Shanu.

Džety Oguz znamená „sedm býků“. Je to osada, u které jsou vidět červené skalní útvary, jež prý připomínají býky. Jsou zde také termální lázně. Ty si ale necháváme až na konec treku. Od lázní vyrážíme údolím po svých. Ze začátku kolem nás jezdí dost aut k piknikovému místu, které je pár kilometrů proti proudu. Z jednoho prastarého moskviče vylezlo na piknik neskutečných 9 lidí.

Večer končíme na začátku údolí Teleti ve výšce cca 2800 metrů. Stín rozdělá ohěň, vaříme, vykládáme a jdeme spát.

Ceny

  • Maršrutka Čolpon-Ata – Karakol 200 som osoba
  • Sprite + 4 koláče 100som
  • Taxi do Karakol – Džety-Oguz 700 som za auto
Zastávka

Zastávka v Džety oguz

23. srpna

Ráno je krásně, začínám stoupat údolím Teleti. Cestu nám zpestřují občasné brody. Voda v potoku je hodně ledová a místy je potom hodně prudký. Cestou míjíme několik jurt, kravských a koňských stád. Za hranicí lesa se rozkládá nádherné údolíčko s pastvinami a klikatícími se potůčky a říčkou. Údolí je uzavřeno hradbou zasněžených skalnatých vrcholků.

Po obědě uhýbáme z hlavního údolí a stoupáme prudce nahoru směrem k sedlu Teleti. Na místě odbočky je cedule, kde je česky napsáno „tudy“ s šipkou ukazující směr. Nadmořská výška je už poměrně cítit. I díky blížící se dešťové přeháňce stavíme stany dřív přibližně v 3500m n. m.

Večer ještě posedíme společně u kávy a výborného čaje s kalvádosem. Stín opět boduje, protože z batohu vytáhl brambory.

Údolí Teleti

Údolí Teleti

24. srpna

Ráno leje jako z konve. Posouváme odchod až na poledne. Počasí se nezlepšuje, a protože chceme ze sedla Teleti alespoň něco mít, zůstáváme nakonec celý den na místě. Někdo hraje deskové hry, které s sebou vzal Radar a někdo si čte. K večeru jdeme alespoň na obhlídku zítřejšího výstupu

kyrgyzstan0246-panorama

Pod sedlem Teleti – náš tábor

 

25. srpna

Ráno se probouzíme do zamračena, ale už naprší. Svižně balíme a utíkáme na sedlo Teleti 3800m n. m. Tam dorážíme asi za hodinu. Uděláme pár fotek, ale pak nás zahalí mlha a následně začnou padat kroupy. Urychleně sestupujeme dolů. Po cestě potkáváme skupinu 7 Polek s jedním Polákem, kteří jsou v tom nečasu nahoru. Cestička je poměrně rozbahněná. Kolem oběda se počasí umoudřuje, přestává pršet a vykukuje sluníčko. Sestup do údolí Karakol je poměrně strmý.

Údolí Karakol je národní park. Jsou zde pastevci i těžaři dřeva. Údolí Teleti, ze kterého jsme přišli, nám přišlo více nedotčené než to Karakol. Po cestě dolů musíme párkrát přelézt potoky po improvizovaných mostcích z klád. Občas je to opravdová ekvilibristika na mokrých kládách s těžkým batohem na zádech.

Chtěli jsme skončit až v horolezeckém táboře Karakol, ale nakonec (naštěstí) končíme o chvíli dřív na pěkném místě. Obloha se kompletně protrhala. Sušíme mokré věci. Večer sedíme u ohně. Před setměním přišel strážce parku nás zkasírovat za vstup a přespání. Nemá cenu smlouvat. Snaží se nás šikanovat za oheň, ale nenecháme se. Oheň je u kamene a nejbližší strom je 20m daleko.

Ceny

  • Vstup do parku
    • 150som osoba
    • 250som stan

    Výstup do sedle Teleti

    Výstup do sedle Teleti

26. srpna

Ráno vstáváme, až nám na stany zasvítí sluníčko. Míjíme Karakol Base Camp, který už má asi nejlepší léta za sebou. Za táborem odbočujeme z hlavního údolí a stoupáme údolím k jezeru Alakol (cca 1000 výškových metrů). Výstup je poměrně náročný, ale výhledově bohatý.

Po cestě potkáváme Američanky, co s nám letěli letadlem. Mají nosiče. Ony mají jen malé batůžky a foťáky kolem krku. U bivaku Sirota, který je asi na půli cesty obědváme a protože je teplo tak si myjeme v potoku vlasy. Bivak samotný je dost hrozný, vevnitř je otevřené ohniště. Kolem je plno odpadků. Cesta od bivaku pokračuje strmě kolem vodopádů.

Jediné rozumné místo na stany je hned na místě, kde je jezero vidět. Tvoří takovou přírodní hráz. Jezero má nádherou modro-zelenou barvu a je orámované skalnatými vrcholky. Nachází se v nadmořské výšce 3500m n. m. Na délku má 3km. Slunce zapadá až před osmou.

Výstup k jezeru Alakol

Výstup k jezeru Alakol

27.sprna

Ráno je azuro, dnešní den zůstáváme se stany na místě. Jen děláme trek na lehko na Panoramatické sedlo. Holky jsou rády, že po dvou náročnějších dnech nás čeká jeden pohodovější. Pěšina vede od západního cípu jezera po pravé straně. Cesta na sedlo nám zabrala asi 2 hodiny. Výhled na zasněžené vrcholky Tian Shanu je úchvatný. Děláme mraky fotek. Ještě si povylezeme o pár metrů výš na nevýrazný vrcholek.

Když se vracíme ke stanu, začíná chodit na zdejší poměru hodně turistů. Jedna skupinka zde dokonce zůstává na noc. Je jich asi 10 plus 3 nosiči a kuchař. Jeden z klientů je Čech – Zděněk, ten se k nám hned přidá a vykládáme si zážitky z cest. Pár odvážlivců se šlo okoupat do ledové vody jezera.

Alakol

Alakol

28. srpna

Od jezera stoupám k sedlu Alakol (3860). Pěšina není vždy úplně zřejmá. Stín s Mildou se někde zapytlí a nakonec se musí vrátit. Hance není dobře, tak ji se Stínem neseme na střídačku batoh. Ze sedla je opět velice pěkný výhled. Cesta dolů je prvních pár desítek metrů dost nepříjemná – strmý kluzký svah.

V dolní části údolí jsme si vybrali špatnou cestu a z protějšího břehu na nás křičel pastevec, že se musíme vrátit. Naštěstí jsme to pochopili docela brzo. Scházíme do údolí Ak Suu. Podél řeky jdeme k osadě s termálními prameny Altyn Arašan. Cesta se nám nějak ztratila, takže se motáme mezi bažinami a potůčky.

Altyn Arašen tvoří několik domů, dokonce i zděných. Je možné sem dojet terénním autem. Termální koupele jsou betonové nádrže pokryté plechem. Vypadají dost nevábně. Tušíme, že dole by mělo být nějaké sanatorium, kde by to mohlo být lepší. Proto odmítáme vstup za 200 somů a pokračujeme dolů údolím. Stanujeme nedaleko cesty na pěkném paloučku. Toto je naše poslední noc v Terskey Ala Too.

Hanka v sedle nad Alakolem

Hanka v sedle nad Alakolem

29. srpna

Téměř celé dopoledne zdoláváme táhlé údolí do vesnice Aksuu. Občas nám mine auto s turisty. Cena za jednu cestu je 20$. Dole v Aksuu si stopneme maršrutku a ptáme se, kde je tady sanatorium. Borec říká, že tam jede. Za cca 4kč na osobu nám tam vzal. Lázně stojí 40 somů na osobu. Uvnitř je několik místností se dvěma velkými vanami. Vany jsou dost špinavé, ale my jsme špinavější. Horká voda dělá s našimi těly zázraky. Zjišťujeme, že nejsme po 8 dnech na horách zase tak moc opálení. Špinavou vodu si během koupele několikrát vyměňujeme.

Z Aksuu jedeme do Karakolu. Zde se ubytujeme v hotelu Neofit. Domluva s obsluhou je hrozná, ale hotel je to solidní. Batohy necháme a vyražíme do města na jídlo. Dáváme si vše možné – chlebové placky, hranolky, šašliky a masové kousky. Konečně se pořádně najíme. K pití je nejlepší Baltika s brčkem. Po jídle hledáme, odkud pojedeme další den do Kochkoru a nakupujeme jídlo a pití.

Ceny

  • Lázně Aksuu 40 som osoba
  • Aksuu Karakol 25 som osoba
  • Hotel Neofit 450 som osoba se snídaní
Pekárna v Karakolu

Pekárna v Karakolu

30.sprna

Ráno vstáváme brzy, protože potřebujeme stihnout maršrurtu do Balchyky. Vybrali jsme si cestu po jižní straně jezera. Auto je nacpané k prasknutí. Po cestě nasedá Čechoangličan Filip. Už rok cestuje po zemích bývalého sovětského svazu. Společne s ním si pronajímáme maršrutku, kterou jedeme, až do Kochkoru. Řidič schová ceduli a pokračuje jen s námi. Po cestě vidíme u cesty se pást velbloudy. To nás dost překvapilo.

V Kochkoru jsme poměrně brzo, a tak jdeme hned do kanceláře CBT, kde nám domluví odvoz jezeru Song Kul. Jiní taxikáři se nám snažili přemluvit, ať jedeme s nima, ale nabízeli cca 2x vyšší cenu než, co nám domluvili v CBT. CBT navíc zajistí, aby nás za 3 dny zase někdo vyzvednul. Před odjezdem ještě nakupujeme zásoby.

Cesta k jezeru je šotolinová, ale řidič se s tím moc nemaže. Po dvou hodinách jízdy zastavíme na sedle, odkud je jezero vidět. Rozprostírá se ve výšce 3000 m n. m. na náhorní plošině, která je obehnána travnatými kopci. Jakoby se vzal kus rovné Hané, do ní se napasovalo malé moře a celé se to vsadilo do výšky 3000m.

Ve skupinách jsou zde rozmístěné jurty a všude to pobíhají stáda koní, krav a ovcí. Řidič nás vysype u jurt CBT. To jsou takové „komerční“ jurty pro turisty. To slovo komerční není úplně vhodné. Jsou to prostě jurty, co tu mají pro turisty. Jurty samotné jsou pěkně stylově zařízené.

My máme však na první noc jiný plán a tak se posouváme kousek dál a stavíme si stany. Večer si ještě zajdeme k pastevcům pro kumis. Nakonec ho dostaneme zadarmo od Cholpon. Tímto gestem si nás získává a další den budeme spát u ní v jurtě.

Večer je kumys párty. Kumys je místní tradiční nápoj ze zkvašeného kobylího mléka, který chutná jako několikrát zkyslá kyška, lehce smrdí a téměř pálí na jazyku.

Ceny

  • Kochkor – Song kul a zpět pro 6 osob 7000som
Autobusové nadraží

Autobusové nadraží

31. srpen

Zuzce ráno není vůbec dobře. Přesouváme se k jurtovišti. Po cestě si domlouváme na další den koně na projížďku. Zuzka si jde lehnout, Milda jde na výlet a my jdeme omrknout koně. Pánové tam mají zrovna jen dva koně, tak si na hodinku pronajímáme. Kdo zrovna nejede na koni, tak má k dispozici oslíka. Toho je ale potřeba pořádně řezat, aby se hnul z místa.

Naši návštěvu ukončíme panákováním kumysu. Každý panák byl uveden slovy „Kyrgyz, kumys, naraz!”. Stín se toho nebojí a tak toho klopí, co to dá, a sklízí obdiv u místních.

Zbytek odpoledne je klid. Opalujeme se před jurtou. K večeru se ubytuje vedle Daniel z Kalifornie. K večeři jsme pozvaní k Cholpon do jurty. Večeříme hustou polévkou (Lagman?). K tomu vytahuje z trouby čerstvě upečený chleba. Dojídáme se chlebem s výbornýma marmeládami. Kecáme česko-rusko-anglicky. Daniel donesl kytaru a vodku. Atmosféra byla výborná. Večer nám pan domácí ještě zatopil v kamnech sušeným trusem.

Stany u Song kulu

Stany u Song kulu

1. září

Ráno vyspáváme. Snídaně je až na 8:30. Ke snídaní dostaneme rýžovou kaši, která je s místními marmeládami super.

Dnes máme naplánovaný výlet na koních. Zuzce není dobře, tak zůstává v jurtě. Každý vyfasujeme nějakého koně a spolu s průvodcem vyrážíme do kopců. Průvodce je hošík, který neumí ani rusky, takže domluva je složitá.

Po prvních dvou hodinách cesty už jsem pěkně ztuhlý. Vrcholem dne je pramen vody ve skalách. Projíždíme kopečky kolem jezera. Pro člověka, který není zvyklý jezdit na koni je to obzvlášť nevšední zážitek. Někteří mají rychlejší koně, tak si více užívají běhu. Ke konci už jezdíme jako Váňa, akorát naše zadky už řvou dost!

Před večeří si dáme koupel. Na večeři máme rýžovo-zeleninový vývar s bramborem a pak smaženky se džemem. Tento večer se k nám přidávají ještě 4 helmuti.

Zuzce už je lépe než včera, ale pořád se živý primárně práškama. Večer trávíme tentokrát v naší jurtě, čte se a hrají se fazole. Nad ránem se nám do jurty prohrabe chlupáč, všude strká čenich a leze nám přes nohy.

Ceny

  • Kůň na den 600som
  • Průvodce 800som
Vyjížďka na koních kolem Song kulu

Vyjížďka na koních kolem Song kulu

2.září

Snídaně je tentokrát ve znamení krupicové kaše a čerstvého chleba z pece. Potom už jen balíme a odjíždíme od jezera Song-kul. Je nám to trochu líto, je to úžasné místo.

Cesta do Kochkoru je přerušená pauzou na výměnu píchlého kola. Po cestě potkáváme stádo jaků, kteří jsou zde asi původní.

Ve městě si bereme hodinu na nákup a potom pokračujeme se stejným řidičem směr Al-Archa. Cesta je díky tomu rychlá a plynulá. Po cestě se zastavujeme na šašlik. Jídlo dobré, jen skleničky vypadaly dost nevábně.

Chodí nám spoustu SMS z Čech, že u Issyk kul se objevil dýmějový moc a že 4 Čechy museli hospitalizovat. Z hygienického hlediska nás to nepřekvapuje, ale pocitově to je jako být zpět ve středověku.

Místní silnice postrádají i středové čáry, značky a ukazatele. Projedeme ucpaným Biškekem a pokračujeme do národního parku Al-Archa. Pěšky ujdeme jen pár desítek metrů a rozbalíme stany nedaleko odbočky na bivak Raceka. Dáváme Baltiku, vaříme a se tmou zalézáme do spacáků.

Ceny

  • Jurta noc 400som
  • Snídaně 100 som
  • Večeře 250 som
  • Kochkor – Al-Archa 3000 som za auto
  • Šašlik 100 som
  • Vstup do NP Al-Archa 80som/osoba 250/auto
Trh v Kočkoru

Trh v Kočkoru

3. září

Ráno nás čeká po delší době opět balení a dupání s batohem na zádech. Vyrážíme z výšky 2200m vzhůru k bivaku Raceka 3200m n. m. Cesta je strmá, ale utekla nám poměrně rychle. Ve dvě už stavíme stany.

Bivak Raceka je chata s několika plechovýma boudami okolo. Nad chatou je potom „base camp“ Redfoxu.

Kolem stanu se pase stádečko kozorožců.

Chata Raceka

Chata Raceka

4. září

Ráno budíček v půl sedmé a kolem čtvrt na osm vyrážíme směr Pik Učitel. Stezka vede kousek za chatou vlevo strmě do kopce. Vylezeme první svah, ale Zuzce je hůře dýchá a tak dáváme delší pauzu. Zuzka se ale nevzdává, a tak pokračujeme všichni. Míjíme skalní věžičky. Pěšina čím dál víc vede sutí. Po dlouhé fázi sutí docházíme na hranu mezi severní a jižní stěnou. Vidíme začátek ledovce Učitel. Po hřebeni už jen doběhneme na vrchol – Pik Učitel 4540m n. m. Máme radost. Hanka má svůj výškový rekord. Hlavní ale je, že jsme sem dorazili všichni. Strávíme na hoře poměrně dlouho. Ze začátku je zamračena a sněží, ale postupně se to rozebírá. Uděláme hromadu fotek a pak už vyrážíme dolů.

U stanů jsme kolem čtvrté hodiny. To už se úplně vyčasilo. Škoda, že jsme neměli tak pěkně na hoře. Na chatě kupujeme Kyrgyzské pivo Našoje. Za 500som 1,5l pet láhev. Po tom výstupu nám dokonce i chutnalo.

 

Výstup na Pik Učitel

Výstup na Pik Učitel

5. září

Ráno dlouho lenošíme, kolem půl jedenácté vyrážíme na výlet k ledovci. Hanka se Zuzkou zůstávají u stanů.

Jdeme podél zlomu ledovce až k jeho horní části. Dál už by to chtělo nějaké vybavení a tak jen posvačíme a jdeme zpět.

Na vycházce u ledovce

Na vycházce u ledovce

6. září

S prvními slunečními paprsky balíme. Kolem oběda už jsme dole. Schováme batohy a jdeme se podívat údolím na vodopády. Až po cestě zjišťujeme, že jsme asi blbě pochopili popisky, kde jsou vodopády a vracíme zpět. Teda kromě Milana, který ještě pokračuje.

Milda dorazí kolem půl páté, že dál stejně nic nebylo. Jdeme tedy zkusit štěstí do místního hotýlku, ale evidentně nemají zájem o hosty, protože lokál je prázdný a navíc se z nás snaží vytáhnout peníze za stanování. Zkoušíme ještě jurty stojící opodál, kde nám hned ochotně nabízí večeři – rajčatový salát, samsi (plněné pirohy s masem a cibulí) a čaj. Příjemné jednání a výborné jídlo. Jen ty nohy vyzuté z pohorek…

Přespáváme kousek od řeky – poslední noc v horách.

7. září

Ráno naposledy snídáme kaši (hurááá!). Ráďa se Stínem tlačí dokonce bramborovou – zbytky se musí dojíst.

U hotelu drapneme prvního řidiče, co tam je. Jak posléze zjišťujeme, jedná se o samotného majitele hotelu. Pár batohů opět skončí přímo na střeše bez zahrádky. Řidič po nás pořád chce slyšet nějaké „sexual anekdot“.

Necháme se vyhodit u nenápadného domu na ulici Razakov 21. Přímo naproti německé ambasády. Kolem jsou pak další ambasády. Jedná se vilu, kterou obývají různí lidé. My se ubytujeme podle instrukcí paní z obchůdku vedle. Pan domácí, ale přichází až večer.

Hned využíváme koupelnu s teplou vodou. Koupelna vypadá jako by ji od postavení v 30. letech 20. století nikdo nikdy neuklidil a neumyl.

Odpoledne vyrážíme do centra na „památky“. K mé velké radosti jsme našli asi 10 metrů vysokou sochu Lenina. V jedné Turecké restauraci se pořádně napereme. Zbývající část odpoledne bloumáme po obchodech a nakupujeme suvenýry. Najít takový obchůdek vyžaduje značné pátrací schopnosti.

Na večeři si zajdeme do luxusní restaurace nedaleko našeho bydlení. Dáváme si T-bone steaky. Paráda!

Hlavní náměstí v Biškeku

Hlavní náměstí v Biškeku

8. září

Cesta na letiště proběhla v pohodě. Řidič je šťastný, že slyšel naši „sexual anekdot“ o vlku a zajícovi. Bezpečnostní kontrola je poměrně důkladná. Mildovi dokonce zabaví náhradní baterky do foťáku.

Cesta do Istambulu byla taky bez problémů. Jediná výjimka je Hanka. Udělá se jí špatně z nějakého oříšku v jídle.

V Istambulu je příjemné počasí. Do centra je to necelé hodina městskou dopravou. Navštívíme Hagii Sofii, cisternu i Modrou mešitu.

Na letiště dorážíme asi o půlnoci. V noci to není nic extra, ale šlo to vydržet.

Modrá mešita v  Istambulu

Modrá mešita v Istambulu

9. září

Odlétáme do Prahy a potom vlakem do Olomouce.

15 komentářů to “Kyrgyzstán 2013”

  1. David napsal:

    Muzete mi prosim rici, zda se nekde da sehnat plynova bomba na varic Var ? V jakem meste, kde a za kolik. Dekuju moc ! Chystame se letos v zari. David

  2. Kuba napsal:

    Bomba na Var se dá koupit v Bishkeku nebo třeba Karakolu. My jsme původně chtěli kupovat v obchodě RedFox (nebo tak nějak se jmenoval) v Bishkeku, ale taxikář nás hodil do nějakých potřeb pro rybáře, kde je měli taky. Cena mi přišla trochu dražší než u nás.

  3. David napsal:

    Kubo, dekuju, nevis nejakou pribliznou adresu kde byl ten obchod pro rybare ? Nebo aspon sever jih vychod zapad Bishkeku. Diky moc.

  4. Kuba napsal:

    Myslím, že to bylo nedaleko obchodu s mapama. Ten obchod s mapama je u křižovatky ulic Kievskaya a Isanov – hned vedle pobočky DHL.

    V zásadě si myslím, že se vyplatí vzít nějakého taxikáře, kterej to s váma objede. Stačí mu říct, co všechno potřebujete.

  5. Dominika napsal:

    Ahoj,
    jakou jste měli zkušenost s doplňováním vody na treku? Dá se nedá se (dá se pražákovi ;)? Čistit (kapsle/ filtr)?
    dík

  6. Kuba napsal:

    S doplňováním vody jsme problém neměli, ale všechno jsme čistili buď Steripenem nebo jodovýma kapkama. Asi dost záleží na lokalitě, ale tam, kde jsme byli my, se skoro všude pásl dobytek.

  7. Dominika napsal:

    Moc děkuji za odpověď. Ten Steripen je dost drahý, ale čistit se to musí. My jedeme teď 30.5.-14. 6. tak to prý teprve vyvádí dobytek, ale stejně to nebudeme riskovat a nakoupíme něco.
    Počítala jsem vaše náklady (tak jak je máte rozepsané v článku) a došla jsem k těžko uvěřitelným 2 500Kč na osobu. Je to možné, že je tam tak levně? Nás jede 5 takže se budeme i stejně jako vy přepravovat maršutkama a spát převážně pod stany.

  8. Kuba napsal:

    Já si myslím, že bez Steripenu se obejdete. Co se převaří je vpohodě a na pití stačí čistící kapky a ty jsou levné. Dají se koupit v lékárně.

    Ceny, co jsou v článku, mají spíše informativní charakter, aby si člověk mohl udělat obrázek, co tam kolik stojí. Není v tom třeba jídlo, co jsme si dovezli, a nejsou v tom nákupy jídla, co jsme kupovali přímo tam.

    Ale jinak se tam dá žít hodně levně. Tím spíš když se člověk nenechá někde blbě natáhnout.

  9. Dominika napsal:

    Ještě jednou moc dík za rady a tipy. Jsme z Kyrgyzstánu po 16 dnech zpět, bylo to nezapomenutelný, žádný problém s dopravou, lidmi, počasím ani nemocemi (je jeden se po… po 3 kalíšcích kumysu 😀 )jsme neměli.

  10. adam napsal:

    ahoj clanek moc pekny. chci se zeptat jestli nemate nejakou mapu se zakreslenou cestou co jsste sli a neposlali mi ji na email adam.faltusseznam.cz dekuju moc 🙂

  11. Tomáš napsal:

    😀 Tak jako 6000 tisíc za taxika to bych vážně nedal :DD můžu vám říct že vás taxikář pěkně oškubal.
    V kyrgyzstánu žije moje rodina z matčiny strany takže vím jak to tam chodí.
    1. rada co radim všem je, že na letišti sou taxikáři který vás prostě okradou každej se na vás vrhne a hned vám cpe svoje služby protože ví že zvás bude víc peněz než z normálních lidí co žije v Kyrgyzstánu.
    Když sem byl u strejdy v Tokmoku tak sme si brali taxi aby nás hodil skoro přes celej Tokmok a platili jsme 40 somu na osobu. Chápu že vás bylo 6 ale i tak 1000 na osobu ? To je prostě moc a mimochodem bombu na vaření seženete za 100 somu cca 40 kč 🙂
    Kdyby někdo chtěl poradit tak napište v Kyrgyzstánu sem byl už víckrát at už to bylo v Bishkeku v Tokmoku nebo i u jezera Issyk kul.

    • Eliáš napsal:

      ahoj,
      nenapsal bys mi tvůj mail, prosím tě? V 2017 se chystáme do Kyrgyzstánu a každá rada dobrá…. díky. Eliáš.

    • Roman napsal:

      Ahoj, můžeš prosím dát na sebe mail? Chceme jet na kolech v srpnu nebo září (co je lepší?) Bishkek-SongKol-Naryn-údolím a přes hory (sedlo Tosor) do Tosoru k IssykKul. Zjišťuju informace jestli se dá s kolem do autobusu (taxiku) a popovézt se z Biskeku do Balykchy a pak teptve sednout na kola. Díky. Roman

    • Lenka napsal:

      Ahoj, chtěla bych se také zeptat, zda by jsi neměl mapku se zakreslenou trasou, kterou jste šli a pokud ano, bylo by možné mi jí také zaslat na mail justovalenka@seznam.cz? Odlítáme 29. června na 14 dní a plánujeme trasy a tvůj článek je inspirativní a mapa by nám moc pomohla 🙂 Mockrát děkuji

Leave a Reply